Schöneben

Několik poznatků dnešního dne si nelze odpustit. Vyrazili jsme opět liduprázdnou samotou jižního konce šumavské lyžařské magistrály na hraniční přechod Pestřice/Sonnenwald abysme objeli okruh kolem rozhleden Alpenblick a Moldaublick poblíž Schönebenu. Uvědomil jsem si, že komunisti nevědomky uchránili naši příhraniční část Šumavy před masivní urbanizací která je jak v Rakousku, tak v Německu. Tam se zcela v klidu stavělo a stačí se podívat jenom do mapy kolik a jak rozlehlých vesniček se najde na nečeských částech šumavy. Ačkoli to zcela jistě nebyl záměr, tak česká část šumavy je ta nejopuštěnější a nejzapadlejší. Jedeme tedy kolem Schwarzemberského plavebního kanálu a jediná hospoda po této 12km dlouhé cestě patří k penzionu Marie. Penzion je pěkný, hospoda zavřená a stopa kolem penzionu přerušená kvuli tomu, že vede po parkovišti. Asi by s těma čtyrkolkama od mercedesu nevyjeli kdyby jim tu neodlidili sníh. S vědomím, že oběd nebude se vydáváme do Rakouska. Hned za hranicí potkáváme skupinku rakušáků, kteří se vydávají do čech. Další překvapení je rakušák ve věku značně pokročilém, který v nás pozná čechy přejde do pěkné lámané češtiny. Když jsme si obehli kolečko rozjeli jsme se zpátky k hranici. V Sonnenwaldu je malá hospůdka Blauer Hirsch a jelikož pán měl zrovna místo na terásce, nechali jsme se zlákat na oběd. Slunce se do nás opíralo až jsme museli schazovat svršky. Okusili jsme něco gstronomie našich sousedů a oproti zelňačce na Hřebínku to byl zcela nezapomenutelný zážitek.

Name
Rozhledna Alpenblick   do května bohužel nepřístupná   Schöneben
Výhled z terasy   hospůdky na hranici v Sonnenwaldu (Blauer Hisrch)   Schöneben
Weizen vom Fass   a padesátieurovka, kterou jsem dostal od kolegy za kterého jsem platil pokutu v Ingolstadtu   Schöneben
Sauer Mix   Graukäse, Tiroler Fleischsulz, Essig, Kernöl, Brot... mmmm. Lucka se do žádných gastroexperimentů nepustila.  Schöneben