German a Londýn

Večer to vypadalo, že se žene nějaká fronta. Foukal silnej vítr a lomcoval s autem jak s houpačkou. V noci nás to i sem tam probudilo, ale ráno bylo modré nebe a klid. Vstávám ještě před šestou a jdu nahoru abych viděl východ slunce. Lucka jenom něco mručí, z čehož jsem pochopil, že o tuto vyjímečnou podívanou nemá zájem. Samotné Kokino je za hradbou vyšších kopců, takže sluneční paprsky nejdřív začnou osvicovat jen vrcholek, který je plný rozeklaných žulových špiček. Že se v určitý den v roce paprsky proderou někudy skrz průřezy a osvítí trůn se mi najednou zdálo o dost realističtější. Každopádně nebyl ani květen ani listopad, takže nic zázračného jsem neviděl. Asi hodinu jsem si nahoře užíval nádherný rozhled, sluneční paprsky pomalu se spouštějící do údolí a roklin. Když jsem vytáhnul Lucku ze spacáku, tak jsme začali dělat míchaná vajíčka a dojedli jogurty. Do půl desáté nikdo nepřijel a my poskládali kola a vyrazili na výlet po okolí. Cílem byla osada na dohled od Srbské hranice, která se honosí jménem zcela nemakedonským a to German. Menší část cesty vede po docela dobrém asfaltu, ale ta podstatnější po nezpevněných dirt roads. Zdolali jsme i nějaké převýšení a hlavně měli možnost se kochat výhledy do těhle turisticky zapomenutých hor. Nebýt Kokina, nikdo by sem asi jen tak nejel. Jsou tady i značené turistické stezky, ale turistu jsme tu nepotkali za celý den jediného. Cyklisty také ne. Ostatně ani těch lokálů tu tak moc nebylo. Jestli jsme za celý výlet potkali pět aut, tak to bylo hodně. Zato stáda ovcí, krav a koní místní pasou na luokách. Šarplaninští psi, kteří stáda hlídají na nás nevraživě koukali. Naštěstí byl vždy okolo nějaký pastevec, tak jsme neměli pocit, že by na nás zaútočili. Osada German je sice výspa na konci světa, ale vede sem asfalt (z jiného směru než jsme přijeli), elektřina a zdá se, že místní stavební boom za chvíli zvojnásobí počet obydlí. Monastýr, vypadal trochu neutěšeně, ale zdá se že používaně. Dali jsme si sušenku a vyrazili zpět k autu. Zabalili jsme věci a vydali se na cestu zpátky dolů přes Kumanovo do Skopje. Hlavního města. Přijeli jsme kolem 17h a vyrazili rovnou vybrat peníze a na večeři. Poblíž našeho hotýlku Vila Gala je trip advisorem vyhlášená hospůdka Juvna Soba (Public Room). Dali jsme si místní Zlatan Dab a kuřecí s feta sýrem a hříbky. Na první pohled nic zajímavého, ale přece jen něco - jednak člověk dostane fakt málo přílohy (takový tří malý kousíšky chleba) a druhak v restauraci je normální dobíjet telefony, takže na každém rohu maj psa kam si lidi choděj píchnout telefon. Poslední snad už bude jen vysvětlení toho Londýna. Ve Skopje jezdí londýnské double deckery, takže pro tenhle zážitek už není třeba cestovat až do Británie.

Name
Cesta z Kokino do German     German a Londýn
Cesta z Kokino do German     German a Londýn
Cesta z Kokino do German     German a Londýn
Cesta z Kokino do German     German a Londýn
místňáci musí po těhle cestách autem     German a Londýn
Kostelík / monastýr   German   German a Londýn
Vrch Peren     German a Londýn
Kostelík, který si pomalu bere zpět příroda   při ceste pos vrch Peren  German a Londýn