Ende

Symbolicky náš konec po cestě Trans Flores Highway. Město pod vulkánem Iya nabízí krásné opuštěné pláže s černým pískem a slouží jako výchozí bod pro spoustu výletů po okolí. Nejvelkolepější je pak cesta do Moni a výstup na Kelimutu. Ve městě je asi tak pět a půl guesthousů pro turisty a tentokrát jsme je díky jejich kvalitě objeli skoro všechny. Nakonec jsme skončili ve druhym, kterej se zdál být nejmíň hroznej. Takže jsme měli pokoj bez oken a koupelnu bez umyvadla. Ještě jednou upřesňuji že to byla ta nejlepší ze 4 nabízených možností, které jsme objeli ;-) Stejně jsme se tam chodili jen vyspat, takže jsme to snášli docela dobře. Na rovníku se v šest stmívá a sezení ve vnitřní zahradě bylo moc pěkný.

Name
Blue Stone Beach   na cestě po pobřeží do Ende   Trans Flores Highway Ende
Blue Stone Beach     Trans Flores Highway Ende
Blue Stone Beach     Trans Flores Highway Ende
Pláž u Ende   vadilo by vám, že se tady za celý den neobjevil nikdo, kdo by vám nabízel drink? Náš slunečník ze vzrostlé palmy byl taky jediný obsazený na této pláži. Za celé tři dny se tu ploužili jen sem tam místňáci a jednou se tu dokonce vykoupali i nějaký jiný turisti.   Ende
Pláže kolem Ende     Ende
Vlny z oceánu   někdy budily značný respekt. Díky nim se tady nedalo ani moc dobře šnorchlovat. Navíc na písečných plážích toho zpravidla nebývá tolik k vidění.   Ende
vlny   ale pak už jsme si zvykli  Ende
vlny     Ende
vlny     Ende
Waterfront market, Ende   Působivé místo, které vám dá nahlédnout kde se berou suroviny, které v padangu nebo varungu běžně jíte. Vůně koření a ovoce se tady mísí se zápachem masa, které při zdejších třiceti stupních leží na stole a prodavač(ka) hůlkou rozhání všudypřítomné mouchy. Kuřata, hlava buvola, skot je tady vedle mnohem větší rybí sekce. Ryby bez života ležící na listech banánovníku muži skládají do komínků a kropí z připravených kyblíků vodou. Několikakiloví tuňáci jsou pak porcováni protože ani tady není cena v poměru k ostatním rybám nižší.  Indonézské dobroty Ende
Ovoce a zelenina   hodně je vidět zázvor, cibule, rajčata, samozřejmě papriky různých barev i druhů, které rozhodně na jazyku nepolechtají   Indonézské dobroty Ende
Waterfront market, Ende   ryby...  Indonézské dobroty Ende
Waterfront market, Ende   papaya a v pozadí všudypřítomná kapusta (viz. Lavar v Aimere nebo večeře u Sano Ngoang)  Indonézské dobroty Ende
Waterfront market, Ende   brambory tady člověk vidí jen velmi zřídka   Indonézské dobroty Ende
Kanál   zatím jsem nezaložil sekci hnusárny, ale tenhle snímek by do ní jistě patřil. Kanalizace ve městech je až na vyjímky zpravidla otevřená a hrozící pád do metr hluboké šachty vás skutečně dobře stimuluje abyste dávali pozor kam šlapete. Někde např. v Rutengu ale i v Ende je kanalizace částečně zakryta betonovými deskami, které tvoří chodníky. Sem tam ale nějaká deska chybí, což je zákeřné hlavně v noci neboť pouliční osvětlení pokud vůbec je, zdaleka nedostačuje k tomu aby podobné pasti odhalilo.  Ende
Dečky   Luca se tady zastavila, abychom posoudili kvalitu práce místních. Materiál byl moc příjemný, ale vzory tragické a potenciální praktické využití u nás nejisté...   Ende
vlny v ende     Ende
vlny v ende     Ende
některých vln jsme měli až nad hlavu     Ende
Výhled na Ende     Ende Gunung Iya
Největší nebezpečí   nejdrsnější a zároveň nejnebezpečnější část cesty na sopku Iya je ta hned na začátku. Jde se skrz místní skládku, která slouží zároveň jako povrchový důl úrodné sopečné hlíny. Sem jezdí nájklaďáky s odpadem, ven s hlínou. Navíc odpadky tu kontinálně hoří. Nevim proč, ale mango vypěstované tady musí být gastropecka.  Ende Gunung Iya
Padang Roda Baru   jeden z těch to je doporučují v průvodcích. O den dříve jsme byli jen o padesát metrů v jiném a zdaleka to nebylo tak dobrý. Padang je typ místního fast foodu. Jídelní lístek tady nečekejte, jdete k výloze, kde vám obsluha nabere přesně na co si ukážete a kolik si řeknete. Je pravda, že někdy jsme moc nevěděli na co ukázat...   Indonézské dobroty Ende
Rybičku ?     Indonézské dobroty Ende
Padang   někdy bylo těžký poznat co bylo to či ono předtím, než se to začalo smažit.   Indonézské dobroty Ende
Bemo   městská hromadná doprava, kdo nemá auto řádně vytuněné, do ulic prostě nesmí   Ende Indonesia Traffic
Auto má jen horních deset   dopravním prstředkem obyčejného člověka je motorka. Auta si tu může dovolit jen málokdo.   Ende Indonesia Traffic
Autobus   nenechte se zmást, to není náklaďák na náklad, ale tam vzadu pod střechou jsou dřevěné lavice a místo pro sezení pro relativně velký počet lidí.   Ende Indonesia Traffic
Bemo   zajímavé taky je, že se nastupuje bokem a zadní část auta není otvírací (bez jakýchkoli dveří)   Ende Indonesia Traffic
Dělníci     Ende Indonesia Traffic
Bemo     Ende Indonesia Traffic
Bamboo transport     Ende Indonesia Traffic
Bemo     Ende Indonesia Traffic
Garuda indonesia   s těma jsme letěli, je to jediný dopravce, který nemá ban (není na evropském černém listu) a smí tedy létat do evropy. Stroj, kterým jsme letěli PK-GAD byl vyroben v roce 2014, takže rozhodně žádnej starej vrak.   Ende Indonesia Traffic
Embraer Erj-195   ve službách místní společnosti Kalstar. Indonesie je plná malých lokálních dopravců a Kalstar je jeden z těch co jsme zaregistrovali. Stejně jako Trans Nusa, Lion Air, Air Wings tak i Kalstar patří na evropský black list aerolinek se zákazem provozu v evropském vzdušném prostoru. Konkrétně tato aerolinka disponuje 12ti letadly na 95ti destinacích a je aktivní 15 let. Na webu není dohledatelná žádná nehoda nebo incident.  Ende Indonesia Traffic